Devět skal

11.10.2008

Kolem osmé raní jsme se sešli na nádraží v Chrudimi, kde na nás čekal vlak, který nás popovezl do Hlinska, kde jsme v mlze čekali na autobus do Svratky. Chvíli po té, co jsme vyrazili ze Svratky se mlha začala trhat a první les nás přivítal prosvícený slunečními paprsky. Nádherné probuzení do nového dne.

Pak už nám sluníčko svítilo na cestu celý den. Došli jsme na Devět skal, kde jsme se pokochali pohledem do krajiny a poobědvali. Čas nás trochu tlačil, tak jsme museli šlápnout do pedálů, seběhnout po kamenech kopec do Křižánek, kde se někteří z nás vyváleli ve zlatavém listí. Udělali jsme tu společnou fotku a vydali se dál na Čtyři palice. Trochu prudší kopec nahoru, ale stálo to za to. Pak nás čekal sestup dolů a zase jeden výstup ke Zkamenělému zámku, od kterého jsme pak už šli zase do Svratky. Cestou jsme šli kolem zámečku Karlštejn a pak už nás čekal autobus domů a následně vlak.

Cestou jsme si užili spoustu srandy, napadli nás teplí medvědi v podobě Zuzky a Báry, někteří si sešlapali nohy, ale jinak se všem výprava líbila.

Kilometry a čas: do 20km, +-6 hodin čistého času

Cesta je především lesním terénem s převýšením do 500m.

 Pája

Fotogalerie 1.výprava - Devět skal, 11.10.2008

Chotěboř a údolí Doubravy

15.11.2008

Opět zase kapku ponuré ráno bez sluníčka, ale i přes to jsme se sešli v hojném počtu na nádraží. Vlakem jsme tentokrát dojeli až do Chotěboře, kde na nás čekala červená turistická značka, která nás zavedla na břehy řeky Doubravy. Cestu malebnou krajinou jsme si zpestřili různými úkoly, nebo přechodem přes řeku po kmeni, či kamenech. Viděli jsme krásný vodopádek, spoustu malých jezírek a zákrutů. Sluníčko na nás čekalo na Sokolohradech, kde jsme poobědvali, nabrali nové síly, podívali se na skoro nepřístupnou vyhlídku a vyrazili směr Bílek.

V Bílku jsme přestoupili na zelenou a vydali se zpět, tentokrát lesem. Ještě jednou jsme se podívali na Sokolohrady a pak už jsme pomalu šli zpátky do Chotěboře. Sluníčko nás doprovázelo do posledního paprsku.

I přes trochu klouzavý terén se nám nikdo neutopil, ani nevykoupal, i když někteří k tomu neměli daleko. Někteří z nás načerpali sílu z tekoucí vody skákající po kamenech, někteří si cestu naopak vychutnávali po těch kamenech. Jsem ráda, že na konci výpravy jsem viděla ve tvářích úsměvy.

Kilometry a čas: do 15km, -+4 hodiny čistého času

Cesta vede po značených stezkách údolím Doubravy s převýšením okolo 230m.

 Pája

Fotogalerie 2.výprava - Doubrava, 15.11.2008

Jeden z úkolů, které měli splnit účastníci schůzky 21.11.08

Upozorňuju, že to není řazeno podle celkového umístění, ale podle pořadí ve kterém se vrátili!

První přišli do klubovny Verča Netolická, Mates Kápička a Hanďa Drahokoupilová.

Dnes je krásný den,

začlo pršet jen.

Déšť já mám moc ráda,

když mě tíží kláda.

Hele vidím lom,

co je pravdy v tom?

Bojíme se výbuchu,

tíží nás to na duchu.

Boty jsme si smáčeli,

kaluží jsme kráčeli.

Před námi je Lukavice,

napadá nás fujavice.

Druhý dorazili Honza Strouhal a Pavel Kolář.

Jdeme kosou, sněhem, ledem ze Švihova do Svídnice

a pak ještě k tomu všemu

Honza spěchá, žene "a já bych tam cestou nechal plíce"

Vítr celou dobu fučí

nám už z toho v hlavě hučí.

Těšíme se do papučí.

A třetí dorazili Martina Strouhalová s Ivou Málkovou.

Jeli jsme autem v pátek

jsme blázni máme svátek

vysadili nás u kládek

byl tam pořádný chládek

vydali jsme se do okolí

na hlavě šátky jsme měli

aby nás neofoukl vánek

 a nepřišel na nás spánek

náš cíl je svišťů klubovna

a doufáme, že jsme nešláply do...

(však vy víte kam:)...  )

Fotogalerie Klub přežití v roce 2008

20.12.2008

Počasí nám tak trochu nepřálo. Místo toho, aby pořádně mrzlo a my si mohli ulovit pár stop divoké zvěře, tak nám pomalu svítilo slunce. Zima se nám ukázala pouze v podobě mokrého sněhu, který nás doprovázel na cestě oborou. Trochu větru na nás čekalo na Strádově, kde jsme si po zdárném rozdělání ohně opekli buřty. Poklad schovaný v hradních ruinách jsme odhalili a na zpáteční cestě jsme se zastavili na Zemjance, kde mnozí z nás strávili dříve pěkné chvíle. Svídnická atrakce v podobě vodních kol s vodníkem, čápem a santaklausem se všem líbila…

Děkuji všem, kteří se zúčastnili tohoto výšlapu. Myslím, že to byl pěkný výlet i přes to počasí…

Pája

Fotogalerie Výšlap na Strádov, 20.12.2008

Naučná stezka Náchod

24.1.2009

Měli jsme kapánek pochmurné ráno, ale přesto jsme se sešli v poměrně slušném počtu. Nasedli jsme do autobusu ještě celý rozespalý a náš další výlet začínal…

Konečně jsme se ocitli na nádraží v Náchodě, odkud jsme se nejdříve vydali směr zámek. Dovnitř nás sice nepustili, ale prošli jsme se aspoň po nádvoří. Potom rychle zpátky a pryč z města.

Cesta byla pokrytá částečně rozbředlým sněhem a ledovkou, ale ani to nás neodradilo a tak jsme začali stoupat do kopce směrem k bunkru Březinka. Někteří z nás se vyváleli ve sněhu, někteří sjeli kousek zpátky, neboť je nejmenovaná osoba chytla ze zadu za nohu, ale nakonec jsme všichni dorazili k Březince, kde jsme si dali oběd od maminky. Zvonili jsme na zvonek, ale nikoho se nedozvonili, nezbývalo tedy nic jiného než pokračovat dál. Hned na kopečku jsme narazili na další bunkr. Zkusili jsme zvonek a hle - měli jsme štěstí - někdo nám přišel otevřít. A tak jsme se podívali do pěchotního srubu Lom. Podívali se na exponáty, skoukli film a vyrazili dál. Cestou jsme viděli ještě několik pěchotních srubů, ale k nim jsme už nešli. Až na ten poslední, který se jmenoval Můstek a ze kterého byl výhled na okolí, neboť se dalo vylézt na střechu.

Pak byl zvolen další cíl - pohraniční patník s Polskem. A tak jsme šli. Lesem nelesem po značených i neznačených stezkách, do kopce a z kopce, tam a zase zpátky, až jsme ho konečně našli. Stál tam ve stráni a čekal na nás. Vyfotili jsme se u něj, někteří se podívali do Polska a honem zpátky směr Jiráskova chata.

Na chatu jsme dorazili za šera, ale nezdržovali jsme se a pokračovali dál, protože nás trochu tlačil čas. Zpět do Náchoda jsme dorazili na minutu přesně. Nasedli jsme na vlak a vydali se zpátky domů.

Tato výprava se podle mého podařila. Každému zůstala v srdci alespoň jedna hezká vzpomínka, což je dobře.

Kilometry a čas: do 12km, +-7 hodin

Cesta vedla po značených i neznačených trasách.

Pája

Fotogalerie 3.výprava - Náchod, 24.1.2009

13.02.2009

Naše druhá letošní schůzka se velice vyvedla. Iva pro nás měla připravený velice pestrý program. Vytvořili jsme dvě skupiny, ve kterých jsme vyrazili do terénu se svázanýma nohama. Úkolem bylo oběhnout několik stanovišť a splnit úkoly. A tak jsme poznávali rostliny a zvířata, které nám Iva popsala; luštily křížovku a šifry, vymýšleli slova z jiného slova a spoustu dalších zajímavých úkolů. Celá hra byla na čas a všichni zúčastnění se jistě těší na to, jak dopadla.

Pája

Žamberk

28.02.2009

U nás začínalo pršet, sníh zmizel, ale u Žamberka, kam jsme se jeli podívat tentokrát, bylo sněhu po kolena. Vlakem jsme dojeli až do Žamberka, kde na nás čekal šerif Fox se svým psem. Zkratkou přes les jsme se vypravili do osady T.O. Toulavých jezdců. Cesta nebyla prošlapaná a tak jsme se brodili mokrým sněhem. Po příchodu ke srubu, jsme odházeli vrstvu sněhu z ohniště, rozdělali oheň a opekli si buřty. Někteří z nás, kteří už byli dostatečně mokří, se sušili ve srubu.

Chvíli jsme poseděli s Foxem vevnitř a pak jsme se šli projít směrem na kopec Kozinec. Cestu jsme si opět museli prošlapávat sněhem. Řekla bych, že všichni jsme se vyváleli aspoň jednou na zemi, cestou jsme si zahráli koulovanou a někteří jedinci v zápalu boje s přírodou ztratili i botu.

Z Kozince jsme měli krásný výhled na Žampach. Je to kopec podobný Řípu a nahoře jsou zbytky hradu. Šerif nám vyprávěl pár zajímavých příběhů a vypravili jsme se zpátky. Cestou jsme se ještě stavili u studánky a osvěžili se místní vodou. Pak už na nás čekal vyhřátý srub, kde jsme se ještě jednou trochu usušili a vyrazili na vlak.

Ty nejmenší si ještě mohli vystřelit šerifovým koltem a pak už jsme se rozloučili a honem na vlak. Vlak jsme stihli a tak jsme nastoupili a vydali se na cestu…

Fotogalerie 4.výprava - Žamberk, 28.2.2009

Keltská stezka Nasavrky

28.3.2009 

Tak jsme se zase sešli, tentokrát u hájenky v Trpišově. Vyrazili jsme směr Slavická obora a směr Křižanovice. Stavili jsme se cestou na koně, kteří byli tak hodní, že přišli až k nám. Když jsme došli ke Křižanovické přehradě, kapku jsme se zdrželi a pak honem do prvního kopce a hledat zelenou. Cesta nás vedla přes pole a lesy. Porozhlédli jsme se po okolí z posedu uprostřed polí a pak jsme došli do Hradiště, kde jsme se podívali na valy po Keltech…

Další naše zastávka byla rozhledna Boika, na kterou nás doprovodil místní "Salámek". Tady jsme zaznamenali první jarní kytičku podbělu, naobědvali se, rozhlédli se po krajině a vydali se pomalu dál do Nasavrk, protože tu přece jen víc foukalo…

V Nasavrkách jsme navštívili zámek s Keltskou výstavou, kde nás provedla milá slečna průvodkyně. Někteří z nás si zkusili dokonce i pracné mletí obilí a jiné zajímavosti. Po prohlídce jsme se ještě chvíli vyhřívali na sluníčku, které tak krásně hřálo a vydali jsme se přes Kaštanku do PR Krkanky. Šli jsme cestou podél potoka Debrný, který byl docela hlučný a tak jsme viděli různé přepady, vodopádky a tůňky. Došli jsme až do Pekla, kde jsme se rozhodli jít se podívat ještě na vodopád. A tak jsme vyrazili proti proudu Chrudimky, až jsme milý vodopád přešli a místo toho, jsme si vystoupali další pěkný kopec, abychom se nahoře dozvěděli, že budeme zase muset dolů…

Vodopád jsme nakonec viděli a pak pokračovali dále podél řeky, kterou jsme nakonec přebrodili na druhou stranu. Někteří suchou nohou, někteří mokrou. Po druhém břehu jsme se vydali pomalu zpátky do Pekla, až jsme vyšli na Práčově, kde jsme se zase vydali přes oboru do Trpišova…

Fotogalerie 5.výprava - Nasavrky, 28.3.2009

03.04.2009

Sešli jsme se zase ve stejném počtu - Martina, Honza, Iva, Pája a Pavel, který to měl dnes na starosti. Když jsme se dozvěděli, co nás čeká, tak nás Pavel postupně vypouštěl do terénu. Hlavním úkolem bylo dojít do cíle a na jednotlivých zastávkách si přečíst něco zajímavého o daném místě a zapamatovat si to. Tajemná místa byla plná tajemných úmrtí a nečekaných smrtí. Cestovali jsme podle mapy a nápověd, které byly psány na stanovištích. Prošli jsme se okolím a nachodili určitě více jak 10 km. Když jsme zase dorazili do klubovny ve Lhotě, odpověděli jsme na otázky, které se týkaly textů, zakreslili svou cestu do mapy, otypovali, které pověsti byly pravdivé a které nikoli a vyrazili do postele…

Lovětínská rokle

2.5.2009 

Opět jsme se sešli na nádraží v Chrudimi, kde pro nás přijel autobus cyklisťák. Asi hodinu jsme se vařili v autobuse a pak jsme radostí vyskákali ven a hurá do stínu lesa. Červená turistická značka nás zavedla přes Hedvičino údolí k úpatí "velkého" kopce, který jsme úspěšně vyfuněli nahoru. Tady na nás čekal nádherný Žižkův dub, který jsme si prohlídli, vyfotili se u něj a hurá na hrad…

Lichnici jsme navštívili jenom letem světem, a protože jsme měli všichni hrozný hlad, zakotvili jsme na oběd pod branou. Někteří z nás se ještě zaběhli skulinkou podívat na hrad a pak jsme pomalu odcházeli směr Dívčí kámen. Ještě jsme si každý zkusili vyluštit neviditelnou šifru, kterou někteří experti nechali shořet i celou.

Na Dívčím kameni jsme si přečetli zajímavou pověst o kruté hradní paní, třikrát jsme se otočili na místě a pokračovali směr Lovětínská rokle. Rokli jsme nakonec našli i přes to, že se nám v jednu chvíli ztratila žlutá turistická značka. Šlo se velice dobře, skákali jsme po kamenech, přelézali kmeny a podlézali spadané stromy. Na konci rokle jsme si přečetli ještě nějaké další pověsti a vyrazili jsme opět do kopce…

Dorazili jsme zpět do Třemošnice a vydali se pomalu zpátky na autobus, který nás naštěstí zase vyzvedl…

Fotogalerie 6.výprava - Lovětínská rokle, 2.5.2009

23.05.2009

Letošní Vlčí stezka proběhla bez větších komplikací ve Smrkově Týnci. Stezky se zúčastnilo 12 hlídek. Trasa byla dlouhá přibližně 2-3km a vedla převážně lesem. Na trati bylo několik hlídek s úkoly. Děti si poměřili navzájem síly v házení nožem, vázání uzlů, odhadu vzdálenosti, střelbě ze vzduchovky, luku; prověřili si znalosti rostlin, živočichů a stop; plazily se terénem a překonávali lanovou lávku, a spoustu dalších úkolů, které by mělo správné Vlče ovládat. Starší hlídky si ještě navíc proběhly azimutový úsek.

Žádná z hlídek nebyla diskvalifikována a všechny hlídky doběhli v pořádku do cíle. Vyhrát mohla ale pouze ta nejlepší. I tak všem účastníkům gratuluji a těším se příští rok na shledanou.

Myslím, že by bylo na místě poděkovat i těm, kteří Vlčí stezku zorganizovali a dali si práci s její přípravou. Proto doufám, že se na mě Velký Vlk nebude zlobit, když všem, kteří přišli na pomoc poděkuji.

Pája

Fotogalerie Vlčí stezka 23.5.2009

12.06.2009

I přes nepříznivé počasí jsme se sešli ve Svídnici u Svišťů. Přijeli Orioni a Orlíci, Yukoni se bohužel nedostavili.

Po technických úpravách a vzájemné dohodě jsme se pustili do střílení a lasování. Ti, kteří nejlépe ovládali lasování, zápasili v některých disciplínách, jako například chůze s roztočeným lasem, předávání lasa z ruky do ruky, nebo točení dvěma lasy najednou. Výsledky byly překvapivé, myslím, že všichni zúčastnění mají hodně co zlepšovat. Nejlepší výsledky měla Martina Strouhalová, poté Vendulka Blažková a Eliška Blažková. Gratulujeme a všem ostatním také…

Co se týče střílení ze vzduchovky, lukem, prakem a házení noži, výsledky byly také docela mizerné. Nicméně po sečtení zásahů a vydělením počtem zúčastněních na tom nejlépe byli Orlíci. Na druhém místě se umístili Svišti a na třetím místě pak Orioni. Opět všem gratulujeme…

A ještě závěrem bych chtěla poděkovat všem vedoucím, kteří se ujali stanovišť a dávali pozor, aby si někdo neublížil. A také děkuji, že jste se zúčastnili v docela pěkném počtu…

Někdy příště se na Vás těší Pája se Svištěma

Fotogalerie Lasování a střílení

19.06.2009

Tak jsme se konečně dočkali a přijely nám lodě. Počasí opět kapku zklamalo, ale naštěstí nepršelo. Lodě jsme vyložili, připravili děti k odplutí a hurá na vodu. Těm nejmenším to ze začátku vůbec nešlo, ale snažili se a nakonec dopluli i k ostrůvku uprostřed rybníka. Našli se i tací, kteří pochytili lehké základy ovládání směru lodi. Bohužel jsme měli i jednu loď, která se nám udělala kousek od ostrůvku. Posádce se naštěstí nic nestalo, jen byli od hlavy až k patě mokří. Nejoblíbenější "přístav" bylo rákosí kolem rybníka. Myslím, že se mu nikdo nevyhnul a ten kdo přece, tak měl na mále. Největší otužilec byl Honza od Svišťů, který se vykoupal dobrovolně a ještě mu prý bylo velký vedro. Voda byla teplá, pravda, jen to sluníčko nám chybělo. Akce se velmi vydařila a snad si ji brzy zopakujme…

Děkujeme za půjčení lodí, za trpělivost těch, kteří nám je dovezli a s "vodníkama" se těším zase někdy nashledanou….

Fotogalerie Lodičky

10.07.2009

Akce proběhla v poklidné atmosféře. Petr si na nás nachystal tak trochu past. Má velice rád hmyz a tak většinu schůzky nás zkoušel z poznávání brouků, motýlů, ale i jiných zvířat. Nejlépe se vedlo Ivě a Pavlovi co se brouků týče, protože se o ně taky zajímají. Nám ostatním ale ti brouci přišli skoro stejní. Jako bonus jsme na čas běželi na dvě kontroly, kde jsme se dozvěděli, že máme zpátky přinést brouka. Hledat hmyz ve tmě je docela obtížné, řeknu vám. Ale spousta z nás si s tím alespoň jednou poradila a někteří i víckrát. Na výsledky jsme si počkali skoro do půl třetí a pak honem do postele.